NERA 24 - 24 hodin na vodě

Nápady jsou různé ????????????my Taky jeden
měly.
Poprvé v ČR se jela 24hodinovka v Neratovicich na Labi, kterou pořádal Richard Wiesner a my mu timto dekujeme, že jsme to mohly zkusit.
Na startu jsme byly opět zařazeny mezi bláznivky, které nejen že mají nejpomalejší paddleboardy (rozuměj téměř všichni měli karbon, nebo aspoň 14 délku) my dvě Petry opět svůj paddleboard starboard 12,6 ZEN. Ale cíl splněn a podle propočtů snad i nad naši představu. Víme jak rychle jezdíme u nás na Moravě a po prvním kilometru na Labi v protiproudu mě bylo jasné že Labe teče jinak než naše milovaná řeka Morava ????. No když neuděláme delší pauzu na regeneraci tak to půjde stihnout. Hlava na to stále myslela a na 30 tem kilometru mě to doběhlo, krize přišla.... Ponořila jsem se dovnitř svého já a bojovala se sebou, přišla nehorázná bolest ruky a já už se zmohla jen na vyslovení Petiku mám krizi... Příkaz zněl jasně, okamžitě se dej dokupy a pádluj... Nikdy se nelitujeme, ale podržíme se navzájem. Za kilometr, dva bylo po krizi a už naštěstí nepřišla až do konce. Když to šlo na Peťku poznala jsem, dle příkazu sakra nezrychluj, že je to tady. Zvolnily jsme a já začala povídat blbosti, jakmile jsme pomalu začaly zrychlovat věděla jsem, že je krize pryč... Tempo a jede se potichu dál. Mluvíme vlastně úplně minimálně. Pádlujeme a venku už se šeří, po chvíli přichází můj nejoblíbenější okamžik dne, západ slunce a my vyrážíme na další okruh, tentokrát naposledy dlouhou trasu necelých 13km. Kouzelný západ slunce mě neskutečně nabije svou energii a světýlka které potkáváme cestou značí, že začala noční jízda a okruh 5km budeme točit až do konce závodu. Za mě to byl skvělý nápad. Hodina za hodinou. Sem tam nás něco překvapilo, poprvé mi skočila ryba na paddleboard a nechtěla do vody, musela sem ji chytit rukou a vyhodit zpět. Pak útočila asi nutrie na Peťu, málem dostala pádlem... A těch slov co si vyslechla ????????. Dvě kola a jídlo a tři kola a jídlo... A tak různě. Z rána mi už bylo fakt zima, ještě že jsme připraveny a suché tričko vše zachránilo. Nechápeme do teď jak kluci mohli jezdit celou dobu v jednom oblečení a mokrých botách. Noční plavba utekla a začalo svítání, krásný východ, červánky na nebi kouzlily a konečně vysvitly první sluneční paprsky a začalo se oteplovat. Ještě pár okruhů... Přece to zvládneme. A taky že jo. Cíl byl 100km.
Příjezd k cíli a ohlášení pořadateli, že tohle kolo bylo fakt naše poslední znamenalo okamžik štěstí. Na břehu nás přivítali Michal a Michal, kterým patří obrovské díky za celodenní péči o nás, připravovali nám jídlo, pití, pečovali o nás s láskou a pochopením. I když v krizi to s námi bylo těžké i na domluvu, kluci to zvládli naprosto úžasně, bez nich by to nešlo. Odvezli nás tam i domů, koupili nám dobrůtky i kytku, moc moc moc děkujeme ????????. Gratulace a pusinky a obejmutí byly krásné.
Za nás máme splněno 104km. Richard pak, ale přišel s přesnou délkou okruhů a oficiální výsledky jsou 99,2 km ???????????? což znamená zklamání a taky rozhodnutí, že akci příště musíme zopakovat a posunout hranici. Budiž mu napoprvé odpuštěno.
Velké díky patří taky Fyzošům ze Zlína, díky kterým nás tělo tak nebolí.
Taky díky Starboard.cz za půjčení pádla, protože naše nestihlo přijít. Na příště už díky @tambikzlin máme svoje.
Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.