Slíbila jsem pár slov o naší projížďce na Dyji

Vodácká paráda: Lednicko-valtický areál i amazonská džungle bez lidí

Minule jsem zmínila, že mám i nějaké informace ohledně naší paddleboardové projížďky a byl o to docela zájem, tak jsem vám to připravila i takto zpětně :-). Informace vyhledávám na internetu, tak to snad všechno sedí :-) nejsem žádný odborník :-).

 

Krásné památky, vinohrady i panenská příroda plná nádherných zvířat. To vše si můžete vychutnat přímo z paddleboardu v poklidném tempu proudu Zámecké Dyje. A těšit se můžete i na tichou samotu, na asi 12 kilometrů dlouhém úseku totiž bývá klid i uprostřed vodácké sezóny.

Dolní Dyje patří ke specifickým řekám. Na rozdíl od našich ostatních sjízdných řek tu ani v sezoně nepotkáte příliš vodáků, klidný tok se líně klikatí lužními lesy a pro milovníky vody tedy její sjíždění nevyžaduje žádné velké dovednosti.

Velkou výhodu představuje její celoroční sjízdnost a bezesporu také unikátní krajina, kterou řeka protéká. Nejprve poplujete mezi vinohrady, pak budete mít chvíli pocit, že se prodíráte džunglí Amazonie, abyste o pár zákrut dál mohli obdivovat unikátní architektonické skvosty Lednicko-valtického areálu. Tady žijí bobři, ledňáčci, volavky, nebo náš největší brouk roháč.

Mezi Lednicí a Janovým hradem potkáme motorové výletní lodě.

Rozkvetlý porost dotváří správnou atmosféru džungle. Stopy, po činnosti bobrů spatříte na každém kroku. Plavba v nejatraktivnějším úseku, po tzv. Zámecké Dyji, zabere jen jedno odpoledne tudíž je výborným místem pro náš celodenní výlet na paddleboardu.

„Moravská Amazonka“ je přezdívka začátku Zámecké Dyje.

Vyplouváme z Bulhar, malebné vinařské vesnice, ležící na úpatí Pavlovských vrchů. Kousek proti proudu řeka vytéká z Dolní Novomlýnské nádrže a klikatí se směrem k Lednici. Dyje se tu štěpí na dva toky. Vlevo teče hlavní řeka, zatímco vpravo z ní odbočuje Zámecká Dyje, která se po asi 12 kilometrech opět s Dyjí spojují. Právě tento úsek pojedeme na paddleboardech.

Párkrát zabereme pádly a vzápětí nás pohlcuje lužní les. Hluk traktorů z vinohradů mizí a překrývá jej bzučení vážek a kuňkání žab. Klidná řeka se líně klikatí jihomoravskou džunglí a co chvíli nám připravuje překážky v podobě padlých stromů nebo větví. Všechny se dají bez problémů objet, jen tu a tam musíme dávat pozor, abychom nevjeli do větví olší.

Z korun staletých dubů a topolů visí provazy bylinných lián a břehy neprostupně porůstají vysoké kopřivy a jiné rostlinstvo. Vyplašíme volavku, několikrát zahlédneme ledňáčka a bobří skluzavky už jsme dávno přestali počítat. Připadáme si jako v amazonské džungli!

Po chvíli se před námi objevuje maják a není to fata morgana. Na levém břehu řeky skutečně někdo vybudoval několikametrovou stavbu majáku. My už víme, že se blížíme do Nejdku. U místního tábořiště (si dáme svačinu) a proplouváme kamenným jezem (lze obejít po břehu) a vzápětí míjíme malebný mlýn. Na hladině u náhonu občas kvetou lekníny, za další zatáčkou opět civilizace mizí a nad hladinou řeky se naklánějí statné koruny stromů a vše zde většinou krásně kvete. V létě je minimální šance spatřit bobra, ale jejich stopy jsou opravdu vidět všude. Obrovské stromy nejsou pro bobra žádný problém. Řeka skoro neteče a naše rychlost tedy není nijak závratná. To nám ale nevadí a my se můžeme kochat krásnou přírodou, poslouchat to ticho okolo sebe.  Po chvilce se objevují první lednické domky a po několika zákrutách připlouváme k dalšímu stavidlu.

Zámeckým parkem poplujeme k Janovu hradu

Přenášíme loď a ocitáme se v zámeckém parku. Jsme zhruba v polovině plavby a čeká nás druhý úsek, kdy poplujeme parkem mezi památkami Lednicko-valtického areálu. V jednu chvíli se vpravo do nás vynoří průčelí lednického zámku, zatímco na druhé straně se tyčí stavba Maurského minaretu.

Lednický minaret je asi 62 metrů vysoká stavba, patřící k nejvyšším stavbám tohoto typu mimo islámské země. Nachází se v areálu zámeckého parku.  

U Maurské vodárny přenášíme poslední dnešní jez a jsme uprostřed parku. Řeka tu je zpočátku o poznání upravenější. Dáme si občerstvení a pádlujeme dál.

Maurská vodárna byla navržena tak, aby částečně sloužila jako parní lázně a zavlažovací systém parku. Součástí byla turbína, která vyráběla elektřinu pro zámek a hospodářské budovy. V 60. letech 20. století byla postavena nová vodárna na protilehlém břehu, přesto je objekt využívaný k zavlažování parkových ploch parku a jeho zásobovací služby užitkovou vodou využívají také další podniky.

Zámek Lednice

Státní zámek Lednice je od roku 1945 majetkem státu. Zámek patří k nejnavštěvovanějším památkám v naší republice. Novogotická přestavba v 19. století z něj vytvořila romantické sídlo obklopené jedním z největších evropských parků (téměř 200 ha), ve kterém návštěvník najde palmový skleník, benátskou kašnu, římský akvadukt, čínský pavilon, minaret a umělou zříceninu Janův hrad. Díky unikátnímu propojení stavebních památek s okolní člověkem formovanou přírodou byl v roce 1996 celý lednicko-valtický areál zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO.

První historická zpráva o této lokalitě pochází až z roku 1222. Již tehdy zde patrně stála gotická tvrz s dvorcem, kterou r. 1249 český král Václav I. propůjčil rakouskému šlechtici Sigfriedu Sirotkovi.

Koncem 13. století se držiteli celé Lednice a nedalekého Mikulova stali Liechtensteini, původem ze Štýrska, kteří postupně získali pozemkový majetek na obou stranách moravsko-rakouské hranice. Zásadní změna postavení rodu na Moravě však nastala až za bratrů Karla, Maxmiliána a Gundakara z Liechtensteina. Karel a Maxmilián si výhodnými sňatky zabezpečili velké bohatství starého moravského rodu Černohorských z Boskovic. Bratři byli zpočátku, tak jako jejich otec a děd, protestanty-luterány, ale záhy přestoupili na katolickou víru a připravili si tak vhodnou půdu pro další politickou činnost. To se týkalo zejména Karla, který působil na dvoře císaře Rudolfa II., v roce 1604 se stal zemským hejtmanem na Moravě a v roce 1608 byl pozdějším králem Matyášem II. povýšen do knížecího stavu a uděleno mu opavské knížectví.

Za stavovského povstání stál na straně Habsburků, účastnil se i bitvy na Bílé hoře. Po porážce stavovského povstání v roce 1620 systematickým skupováním konfiskovaných majetků některých účastníků odboje se Liechtensteini stávají nejbohatším rodem na Moravě a ve svém postavení vystřídali Žerotíny. Obrovský půdní fond jim přinášel velké zisky a umožnil jim i velkolepé stavební podnikání zde v Lednici.

Již v 16. století patrně Hartmann II. z Liechtensteina, nechal zbořit zdejší středověkou vodní tvrz a nahradil ji renesančním zámkem. Na sklonku 17.století byla i tato stavba zbořena a vybudováno zde barokní sídlo s rozlehlou architektonicky řešenou zahradou a monumentální jízdárnou, podle návrhu Jana Bernarda Fischera z Erlachu, která se jen v málo pozměněné podobě uchovala dodnes.

Po polovině 18. stol. byl zámek opět upravován stavebně a roku 1815 byly odstraněny jeho přední trakty, které byly součástí barokního zámku.

Dnešní vzhled pochází tedy z let 1846-1858, kdy kníže Alois II. z Liechteinsteina usoudil, že Vídeň je pro pořádání letních slavností nevhodná a nechal Lednici přebudovat na reprezentační letní sídlo v duchu anglické gotiky. Pro pořádání velkolepých setkání evropské šlechty sloužily reprezentační sály v přízemí, které jsou vybaveny vyřezávanými stropy, dřevěným obložením stěn a vybraným mobiliářem. V 1. patře zámku pak můžete navštívit soukromé pokoje Liechtensteinů. Ve 2. patře pak pokoje dětí a jejich guvernantek. Nachází se zde i muzeum loutek Milana Knížáka.

Tak to se fotíme ???? taky kdo má fotku na paddleboardu a zámku Lednice, že jooo?

Janův hrad

byl vybudován u lovecké obory, na místě obtékaném ze tří stran řekou Dyjí. Sloužil jako lovecký zámeček, shromaždiště panstva před honem. Po honech se zde konaly bohaté hostiny, na nichž se vyhlašoval Král honu. Objekt sloužil rovněž jako obydlí pro knížecího hajného.
V 1. patře se nachází tři reprezentační místnosti a dva odpočinkové salónky. Hlavní Rytířský sál, ve kterém se konaly hostiny a lovecké slavnosti, byl určen pouze pánům, dámy využívaly dva reprezentační salónky v přilehlých věžích. Pouze jižní věž má i druhé patro s balkonem, z něhož se dá přejít ochozem druhého patra do věže západní. Třetí patro pak tvoří vyhlídka nahoře na jižní věži.

Nestabilní podloží lužního lesa bylo nutné zpevnit dřevěnými trámy a na něm pak byla postavena stavba z kamenů přivezených z Pálavy a nedalekého velkomoravského hradiště Pohansko. Architekt ve snaze postavit realistickou napodobeninu skutečného hradu dbal na každý detail, například pravotočivé schodiště a střílny.

Od roku 1945 je Janův hrad majetkem státu. Janův hrad je součástí Lednicko-valtického areálu. Ten se rozkládá na rozloze 2 200 hektarů.

Připlouváme na soutok se Starou Dyjí, kde můžeme odbočit doleva a proti proudu se vydat k Minaretu. Můžeme se tam podívat. Potom pokračujeme po proudu k Janovu hradu. Řeka opět nabývá divočejší ráz a krajina se trochu otevírá. Pozorujeme staleté uschlé duby, které jsou rájem pro vzácné brouky roháče. Zdravíme se s výletními motorovými loděmi a při každém jejich průjezdu si užíváme vlnek, kterými jinak Dyje opravdu šetří.

Máme za sebou asi 12 kilometrů pádlování a připlouváme k Janovu hradu. Tady naše putování končí.

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.