Závod České Budějovice - Praha

ZÁVOD ČESKÉ BUDĚJOVICE - PRAHA
Podvečer před závodem jsme dorazili na místo startu, já Petra, parťačka Petra a support Michal. Po poradě a projítí tratě u pivka, jsme si ugrilovali večeři a šli na kutě.
1.den
Ráno budíček. Skvělou snídani nám nachystal Míša a my se přesunuly na rozpravu a první společnou fotku. Rozcvička a hurá na start. Dle našich plánů jsme vyrazily v našem obvyklém tempu, hlavně nepřepálit začátek, zněl jasný pokyn. Tempo jsme si udržovaly skvělé a za chvilku jsme už viděly zámek v Hluboké nad Vltavou. Nádherný pohled, škoda, že nestíháme fotit, no nic přenášíme prkna, napít a hurá dál. Pádlujeme a cesta nám krásně utíká. Do cca 35km se cítíme obě skvěle. Okolo 50 kilometru přichází únava, naše pohledy se střetávají čím dál tím častěji, ale zatím ještě vždy s úsměvem kýváme, že dobrý. Michal na nás sem tam mává od břehu a občas dodá pití, jak rády ho vždy vidíme snad není nutné popisovat. Cesta tak rychleji utíká. Já na 60km začínám stávkovat. Moje hlava si připustila nepřípustné myšlenky, dáváme si gel na doplnění energie a zahlasíme fórek a s úsměvem frčíme do cíle. Hlava je už v pohodě a přichází 63km a pocit štěstí a úlevy. Vidíme hrad Zvíkov a jsme šťastné. Nikdy jsem žádný hrad neviděla raději. Michal mává a objímá a plácá nás po ramenou. Přijely jsme a dokonce v námi stanoveném čase. ???????? Skvělé. Rozbité jako sáňky v létě, ale šťastné, že to dnes máme úspěšně za sebou. Večeře a návštěva skvělých @fyzoši.
Byl to úžasný nápad mít při ruce Adama s Terezkou, kteří nám neskutečně pomohli, tejpy nalepený, vitamíny snězeny a jupiiiii do postele.
2.den
Budíček.... Rozlámané vstáváme pomalu z postele a nepřipouštíme hlavě jinou myšlenku, než "hurá bude start". Obě víme, že dnes to bude těžké. Snídáme vajíčka a Michal nás z hezkého kempu pod Zvíkovem veze zpět na hrad Zvíkov, procházíme hradbami, bereme prkna z nádvoří a scházíme dolů k vodě. Krásná krajina na nás po ránu dýchne studený a osvěžující vánek a my rozcvičujeme svaly. Start. Pomalu s rozvahou udržet tempo, vyrážíme na nejdelší etapu. Dnes projedeme Orlík i Slapy. Těšíme se na výtah lodí, ještě nikdy jsme to neviděly.Orlík jsme přepádlovaly docela rychle. Jupiiiii na výtah. Pod hrází je skvělý studený vzduch a ledová voda. Osvěžíme se rychle vodou a pádlujeme dál. Povídáme si jen minimálně. V poledne jsme si na Slapech vlezly do vody na osvěžení a hned zase valíme dál. Michal nám po cestě dodává vodu a jídlo. Křeče v nohou zachraňuje magnézko a žízeň hasíme litry jonťáků. Na Slapech nás chytá protivítr cca 10km pádlujeme proti. Trénink ve větru se vyplatil. Fórky, že známe přeci mnohem mnohem větší vítr nás ženou kupředu. Pádlujeme a stále pádlujeme. Myslím, že na Slapy nikdy na dovolenou nepojedeme.... Motorové čluny se nás snaží shodit z paddleboardu, naštěstí se jim to nepovedlo ani jednou. Začíná zapadat slunce, Michal nám naposledy podává studenou vodu a nás čeká ještě 15km cesty. Musíme máknout ať to stihneme za světla. Stmívá se. Na břehu v dálce vidíme blikat světlo. Jak krásné světlo cíle to bylo, snad nemusím ani popisovat. 71km je za námi a my šťastné a veselé bereme do bolavé ruky místo pádla pivo, které nám kamarádi podali v cíli. Tentokrát kemp za všechny prachy, sprcha prý už neteče, jídlo nezbylo. Naštěstí máme luxusní support, který pozdržel správce a ten nám dovolil hodit aspoň rychlou sprchu. Hodily jsme do sebe rychle jídlo a hurá za Adamem s Terkou do jejich FYZOŠI DODÁVKY.... Je téměř půlnoc a my lezeme unavené do postele.
3.den
Ranní budíček, snídaně a hurá na start. Startujeme dříve než kanoisti, tak jsme si musely pohnout. Popojíždíme na start autem a scházíme cca 600 metrů s prkny dolů z kopce k vodě. Mezi skalami protéká řeka Vltava a tvoří krásné meandry. V ranním oparu pádlujeme a kocháme se neskutečně krásnou přírodou. Pomalu nás dojíždí pevné paddleboardy, které jedou jen poslední etapu. Za nimi pak i SUPeři David a Marek, kteří jedou dlouhou a první kanoisti. Každou chvíli někdo zdraví a frčí okolo. Dnes to utíká super rychle. Zrychlujeme, puchýře na rukou už necítíme a úsměv máme od rána. Dokonce se nahlas občas zasmějeme. Průplav a poslední kilometry závodu. Pádlujeme a užíváme si ten krásný pocit z dokončeného závodu. Dnes už jen 31km. V cíli se smějeme, že dnes už to byl fofr. Terka nás v cíli nestihla, neb jsme dnes mákly a jely rychleji než byl plán. Puchýře na rukou jsou jediná věc co nás bolí. Myslím, že psychická a fyzická příprava na závod a dobré zázemí nás dovedly s úspěchem do cíle. Děkujeme Michalovi za úžasný support, bez kterého bychom to nezvládly zcela jistě. Díky Adamovi a Terce z Fyzoši za opravu bolavého těla, vážně nás to pak už nebolelo, jste úžasní. Děkujeme taky moc a moc pořadatelům závodu Mojžovi a jeho ženě za možnost zúčastnit se. A díky vlastní síle a odhodlanosti tuhle šílenost zkusit. Snad to nebylo naposledy ????
Pocit štěstí, že jsme jako první dvě ženy Petra a Petra vůbec dokončily závod České Budějovice - Praha a ještě k tomu na nafukovacim paddleboardu velikosti 12, což považuji za bláznovství je opravdu nádherný. Endorfiny jsou boží věc.
Věřím, že my dvě ještě něco dáme ????????????‍♀️????
Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.