Proč pádluju?

Proč pádlovat?

Někteří kamarádi se mě ptají proč padluju? Co na tom jako vidím? Proč stojím na jakési desce?
Noooo já vlastně ani nevím, neumím přesně popsat ten pocit štěstí, když na to prkno vlezu. Jako každé druhé malé dítě miluju vodu, ale nejsem si ve vodě úplně jistá. Pamatuju si ten pocit svobody a štěstí a volnosti, když mě poprvé kamarád Tom vzal na paddleboard v Chorvatsku. Tom si do Chorvatska přivezl nějaké dvě prkna, pádlo a začal nafukovat. Koukala jsem fascino...vaně a začala mu hned pomáhat a vyptávat se, co to je a co a jak.... Na paddleboard mě vzal a ukázal mi nový pohled na vodu. Střídala jsem se s jeho ženou a každou volnou chvilku jsem si paddleboard půjčovala. Úplně mě dostalo, že mohu vyjet daleko od břehu, tam kam bych nikdy nedoplavala, že mohu vidět vodní hladinu z výšky a pozorovat rybky a dno moře (jiný pohled než z loďky). Dále bylo super, že má člověk hned co dělat. Ležení na pláži není nic pro mě. Jezdila jsem s Tomem do okolních vesnic a užívala sem si západ slunce z toho zázračného prkna. Bylo to luxusní a úžasné a fascinující.... A co hlavně. Zvládla jsem to i já.... Jelikož nejsem úplně sportovní talent a všechno co umím jsem si vydřela, jsem tohle považovala za zázrak. Stojím a jedu... Pohybuju se docela rychle a hlavně to není extra dřina.
Odpověď proč teda padluju? Asi pro ten pocit, že mi to jde. Že cítím volnost. Že miluju vodu a vítr a slunce a na paddleboardu je tato kombinace úžasná. Že díky paddleboardu mám spoustu nových přátel.... Ale hlavně proto, že to miluju a cítím se být sama sebou.